10.8.2009, abcHistory.cz: HOMEAktuální kauzy

Badatelé Bible v KT Dachau

Organizace svědků Jehovových byla v Německu z nařízení nacistických úřadů rozpuštěna už v roce 1933 a propagace jejich náboženství byla zakázána. Do koncentračního tábora Dachau přicházeli tito věřící v prvních letech zpravidla pro neúčast ve volbách a bývali zde pak vězněni v rozmezí od sedmi dní do dvou měsíců. Později, v souvislosti s přípravou války, se teror proti nim stupňoval a v koncentračních táborech jich přibývalo. V Dachau jich bylo v říjnu 1937 v trestném komandu 141 osob.

Byli to pozoruhodní lidé. Usilovně pracovali, protože to bylo v souladu s jejich učením. Odevzdaně snášeli ponižování a týrání, protože to považovali za Jehovovu zkoušku. Nepokoušeli se o útěk, protože by to byla vzpoura proti božské prozřetelnosti. Rozhodně však odmítali vše, co bylo v rozporu s jejich vírou. V prvních letech, když vězňové byli nuceni zdravit esesmany nacistickým pozdravem, svědkové Jehovovi se tomuto nařízení nepodřizovali a nedali se zlomit ani násilím. Odůvodňovali to tím, „že takový projev úcty se rovná holdování satanovu sluhovi a dá se hodnotit jako nanejvýš zavrženíhodná modloslužba“.

Odmítali jakoukoli práci pro válku a zejména vojenskou službu. Vedení SS na ně vykonávalo tvrdý nátlak, aby je zlomilo a přinutilo zříci se své víry. Avšak všechna opatření, jako snížené dávky potravin, zákaz (později značné omezení) psaní a přijímání dopisů, mimořádné šikany a ponižování, se setkávala jen s hubeným výsledkem.

Důvody pro věznění svědků Jehovových a formy nacistické perzekuce

Teror proti svědkům Jehovovým se vystupňoval v prvním období války, když odmítali vojenskou službu. V Sachsenhausenu byl dne 15. 9. 1939 před všemi nastoupenými vězni pro výstrahu zastřelen August Dickmann, svědek Jehovův. S pevnou vírou naprosté většiny jeho spoluvěřících to ovšem nepohnulo.

Koncentračnímu táboru Dachau se nejkritičtější období na jednu stranu vyhnulo, protože byl vyklizen k výcviku SS divize Totenkopf. Svědci Jehovovi však teroru neunikli. Koncem září 1939 byli v počtu 144 posláni do Mauthausenu. Koncem února 1940 tam působila odvodní komise. Asi 35 svědků Jehovových bylo pro odmítnutí vojenské služby k smrti utýráno v kamenolomu. Z celkového počtu 143 jich za první čtvrtletí 1940 zahynulo 52 osob.

Vedení SS docházelo postupně k závěru, že teror proti svědkům Jehovovým se míjí účinkem a že při vhodném zacházení je možno s úspěchem využít jejich pracovitosti a faktu, že z vazby neutíkají. Nasazovali je na pracoviště s obtížnou ostrahou, např. na zemědělské práce a ženy do domácností vysokých hodnostářů SS jako služebné. Pracovali tam v civilním oděvu zcela bez dozoru.

Ještě v době, kdy už byla vojenská situace Německa katastrofální, spřádal Himmler fantastické plány, jak ovládnout obrovské prostory Ruska, a dospěl k závěru, že jako pacifikačního prostředku je možno využít náboženství svědků Jehovových. To bylo samozřejmě absurdní.

V koncentračním táboře Dachau svědci Jehovovi za války tvořili jen nevelkou skupinku. Před osvobozením (dne 25. 4. 1945) jich podle dostupných údajů bylo 85 a i ti byli rozptýleni v různých vnějších komandech.

Zpracováno s použitím knihy Stanislava Zámečníka:To bylo Dachau. Praha – Litomyšl : Paseka, 2003.


›› Zpět

Nahoru