18.4.2010, abcHistory.cz: HOMEAktuální kauzy

kniha dějiny každodennosti v 19. století

Recenze knihy: Lenderová, Milena – Jiránek, Tomáš – Macková, Marie: Z dějin české každodennosti. Život v 19. století. 1. vydání. Karolinum, Praha 2009, 430 s.

Dějiny každodennosti jsou v určitém smyslu protipólem vůči politickým dějinám, jinak řečeno dějinám událostním. Nesnaží se stavět na politických událostech, neakcentují nijak výrazně panovníky či státní úředníky. Dějiny každodennosti usilují o zachycení dějin zevnitř. Snaží se zprostředkovat poznání, jakým způsobem vnímal určitou dobu nebo své postavení jedinec žijící ve sledovaném období. Hledá odpovědi na otázku, jak žili lidé v určité epoše, na určitém místě z určité společenské vrstvy. Dějiny každodennosti jsou součástí kulturních dějin a v nejedné oblasti splývají s historickou antropologií.

Ještě na konci 20. století byl výzkum v oblasti dějin každodennosti řídkým jevem a někteří historikové (Např. Marie Koldinská) jej programově propagovali. Po deseti letech je situace téměř opačná. Politické dějiny událostní ustoupily po mnoha desetiletích po pozadí a v oblasti výzkumu drobných každodenních událostí různých historických epoch je zveřejňováno stále více prací. Je v tom samozřejmě ukryto jisté nebezpečí. V příliš velkém objemu prací může být obtížnější se orientovat, nepoučený čtenář navíc ne vždy rozliší mezi kvalitním dějepisným textem a pseudohistorickou story.

Sborník prací Z dějin české každodennosti. Život v 19. století patří bezesporu k těm publikacím, které si pozornost zaslouží. Jde o nečekaný a myslím povedený pokus o syntetické uchopení „dlouhého“ 19. století. Na více než 400 stranách se všichni tři autoři postupně pokoušejí zachytit dobovou atmosféru prostřednictvím čtivých závěrů z analýzy dobového tisku, dochovaných memoárů či dobových dokumentů. Ať už je to péče o domácnost z hlediska zajišťování strany a čistoty, způsob stravování, oblékání, výchova, vývoj v oblasti vzdělávání, život v rodině či v armádě, slavení svátků a trávení volného času, jednotlivé studie každodennosti umožňují nahlédnou do jednotlivých sfér každodenního života podobným způsobem, jako zažloutlé fotografie z 19. století.

Co je myšleno pojmem dlouhé 19. století a jakou roli hrálo v současném kulturním, politickém, obchodním, sociálním či náboženském uspořádání světa? Autorky hned v úvodním textu sborníku vysvětlují:

„Předminulé století nevymezují léta 1801 až 1900, jak by se na první pohled zdálo. Dlouhé 19. století je ohraničeno dvěma letopočty: začíná rokem 1789, kdy Francouzská revoluce uvedla do pohybu celou Evropu a způsobila řadu hlubokých změn, a končí atentátem v Sarajevu. Tečka mohla být sotva brutálnější; viděno z válečného zákopu, bylo 19. století, hlavně jeho několik posledních desetiletí, skutečnou idylou. […]

Změna byla nejvýraznější charakteristikou tohoto období. Průmyslová revoluce se nevyhnula ani střední Evropě. Měnily se principy i společenské modely, právní systém i způsob vlády, vnímání vztahu k věcem, k hodnotám a konstantám země i nebe. […] Věci se většinou neměnily prudkým skokem, ale postupným posouváním do jiné roviny téhož. Změna původní podstaty a její nahrazení více či méně odlišnou bází pak následovaly…“

Jak je nám 19. století na jednu stranu dalece vzdáleno. Současně je nám – měřeno stovkami let – ono dlouhé 19. století naopak velice blízko. Představuje v jistém smyslu jakési přemostění od starého světa a jasného řádu středověku a ranného novověku do moderního světa vědy a techniky. V tomto smyslu není 19. století pouze stoletím páry (či spíše rozvíjením využívání páry), ale i stolením elektřiny (Edison), zvuku (Edison a Bell) či vědeckého materialismu (Darwin, Marx). – Už zde vidíme dvě strany jedné mince. Praktické zušlechtění lopoty a nebezpečí vědecky pojatých ideologií.

Jak si při čtení jednotlivými příspěvky můžeme uvědomovat, pokrok byl téměř výhradně ztotožněn s rozvojem techniky. Víra v tento vědeckotechnický pokrok začala nahrazovat jakoukoli jinou víru, dokonce i víru v Boha. Někdy dokonce i víru v národ. Společnost se postupně začala oprošťovat dosavadních společenských a obecně morálních morem. Ruku v ruce s tím se však zdokonalovaly technologické možnosti lidstva. To vše v sobě podle autorů sborníku neslo zárodek zkázy.

S 19. stoletím odešly nebo započaly odcházet do minulosti mnohé dřívější jistoty. Svět se stal drsnějším, dravějším, výkonnějším. Záleží na každém čtenáři, jak si bude ve sborníku Z dějin české každodennosti číst. Zda se bude dmout pýchou, jak jsme na tom po hmotné stránce dobře, nebo zda se na chvíli zastaví a dojde k závěru, že jsme během uplynulých desetiletí naopak o něco podstatného přišli.

Přesto není čtení sborníku dějin české každodennosti 19. století čtením depresivním. Díky rozmanitým příspěvkům z různých sfér lidského života si každý čtenář může najít to své a vydat se časem zpět za poučením i zábavou. Některé oddíly by měly být povinně předčítány mladé konzumní generaci, která po hmotné stránce dostává téměř vše, ale jen máločeho si váží.

Celkové vyznění sborníku Z dějin české každodennosti je laskavé a stojí za to se jím pročíst.







›› Zpět

Nahoru