7.7.2021, abcHistory.cz: HOMEPopularizace vědyKaždodennost

Starověký Egypt, Národní muzeum 2021
Zdroj: Národní muzeum

Na tuzemsko ojedinělý výstavní počin Sluneční králové v pražském Národním muzeu dokumentuje největší archeologické objevy českých egyptologů. Těžiště výstavy zůstává v Abúsíru, starověkém královském pohřebišti, vzdáleném asi 20 kilometrů jižně od světoznámé Gízy. Právě na Abúsír a zdejší archeologické vykopávky mají už od roku 1960 koncesi českoslovenští archeologové, respektive Český egyptologický ústav.

Sjednocené království Horního a Dolního Egypta

Hovoříme-li o starověkém Egyptě, máme na mysli nejen všeobecně nejznámější oblast okolo Káhiry a pyramid. Království bylo v jistém smyslu sjednocenou konfederací Horního (jižního) a Dolního (severního) Egypta, symbolizovaných dvojitou korunou Pšent. Shrneme-li stručně historii nejstarších staroegyptských dynastií, můžeme tak učinit následovně:

Takzvaná Stará říše je reprezentována 3. až 6. dynastií panovníků, z nichž nejznámějšími jsou Chufu (řecky Cheops) a Rachef (řecky Chefren nebo též Chafre). Chufu byl stavitelem Velké pyramidy a také Velké sfingy v Gíze. Rachefova pyramida leží na stejném pyramidovém poli a je druhou největší staroegyptskou pyramidou. Za Staré říše se Egypt stal konsolidovanou říší s mocnou armádou, centralizovaným vytěžováním otrockých sil a silnou ekonomickou základnou. Vedle stavebnictví se rozvíjelo i písemnictví. Klíčovou vertikálou státu tvořila organizace kněžstva a státních úředníků. Po řadu dynastií té doby byl hlavním městem říše Mennofer (řecky Memfis).

Druhé nejznámější období starověkého Egypta bylo spojeno s 18. až 20. dynastií. Hlavním městem říše se snad už za takzvané Střední říše staly na jihu ležící Théby (Veset, No-Amon). Nyní je zde však už Nová říše, kterou v dějinách reprezentuje především královna Hatšepsovet a faraonové Thutmose III., Amenhotep IV. (manželka Nefertiti), Tutanchamon a pochopitelně i Ramesse II., zvaný Veliký. Jeho vládu nám dodnes připomínají kolosální stavby v Thébách (Vesetu), tj. dnešním Karnaku a Luxoru a na mnoha dalších místech, byť mnohé z nich vznikly už dávno předtím. Smrtí Ramesse II. pozvolna končí vrcholné období starověkého Egypta, byť dobyvačné tendence si Egypt udržel ještě po několik dynastií.

Artefakty z Abusíru

Pojem Sluneční králové je explicitně spojován především s 5. dynastií, zčásti snad i s 6. dynastií. Z tohoto období také pochází převážná většina artefaktů z Abusíru. Vystavené artefakty pomáhají návštěvníkům blíže pochopit myšlenkový svět toho Egypta, který byl nejblíže návštěvě patriarchy Abrahama. Ten do Egypta odešel kvůli hladomoru v zemi Kanaán. Získal odtud také sluhy a služky, včetně Hagar.

Sluneční králové, Národní muzeum 2021
Zdroj: Národní muzeum

Ideologická základna Staré říše přežívala bez zásadnějších změn i během Střední a Nové říše, díky čemuž výstava nabízí i dílčí reflexi pro období, kdy Izraelité žili v egyptské zemi Gošen jako otroci.

Abrahamovu krátkou imigraci na výstavě nepřímo připomínají drobné exponáty, dokládající život cizinců v Egyptě. Do úrodných a stabilních nilských oblastí přicházeli nejčastěji kvůli hladomorům a kvůli válkám v sousedních oblastech. Egypťané byli tudíž na cizince zvyklí. Z Abrahamova příběhu je zřejmé, že dokázali být i pohostinní. Neměli bychom však zapomínat, že Abraham, jakkoli byl nomádem, byl bohatý obchodník. Záhy se dostal do kontaktu i s egyptskou šlechtou.

Výstava připomíná, že jakkoli byli cizinci běžnou součástí staroegyptské společnosti, bývali o úroveň níže než domácí Egypťané. Z pohledu oficiálního státního aparátu totiž představovali chaos, který má tendenci narušovat řád garantovaný panovníkem. Ostatně i Abrahamův případ nám potvrzuje, že i bohatý cizinec se musel mít před Egypťany na pozoru.

Sluneční králové, Národní muzeum 2021
Zdroj: Národní muzeum

Jak za Abrahama, tak za Josefa a Mojžíše odlišovaly Židy a Egypťany zásadním způsobem jejich odlišné náboženské systémy. Zatímco Hebrejci uctívali jediného Boha Jehovu/Jahveho, věřili v pozdější vzkříšení a mrtvé ukládali do jednoduchých neokázalých hrobů. Egypťané uctívali ve svých chrámech desítky bohů a celý jejich život ovládal kult víry v posmrtný život.

Součástí běžného života bylo používání celé řady náboženských amuletů. Některé z nich jsou na výstavě k vidění. Do fungování náboženských kultů byla nějakým způsobem zapojena významná část staroegyptských elit.

Pohřební rituály a víra v posmrtný život

Pohřební rituály starých Egypťanů a monumentální hrobky jsou ostatně pověstné. Samostatné kněžstvo bylo odpovědné za organizování ceremonií a pohřební rituály odpovídalo za to, že vše proběhne v souladu se všemi předpisy a zemřelí se bez potíží ocitne v dobrém postavení na onom světě. Mrtvý Egypťan byl na svou poslední cestu vybaven množstvím jídla a pití (piva), aby jeho nehmotná duše netrpěla po probuzení na onom světě hladem a žízní. V některých hrobkách se až do současnosti dochovaly například zásoby obilí pšenice dvouzrnky.

  • K dispozici byly také malé postavy ve formě malých sošek, které na onom světě měly zajišťovat práci pro ni sloužit mu, aby on pracovat nemusel.

Zdánlivě absurdní víra v posmrtný život byla učenci starého Egypta vykládána sofistikovaným způsobem. Jedním z takových zdánlivě »vědeckých« dokladů byl i životní cyklus žab, který Egypťané každoročně pozorovali. Viděli, jak žáby s příchodem sucha zalézají do bahna v blízkosti Nilu a zdejších jezer. Jako by se staly mrtvými. Z hibernace procitaly, teprve když se znovu objevila voda a vláha. S novým ročním obdobím jako by se (zdánlivě) mrtvé žáby znovu probudily k životu. Staly se vhodnými představitelkami plodnosti a dárkyněmi života. Bohyně žab Heket měla své vlastní kněžstvo.

V mnoha hrobkách z Abúsíru byl k dispozici speciální sklep zvaný serdab. Byla to malá uzavřená místnost, respektive malý zazděný výklenek s okénkem. Uvnitř byly umístěny sošky zemřelého. Skrze okénko mohli jednak na sošku nahlížet žijící příbuzní. Hlavně ale mohl duše zemřelého tímto otvorem procházet ke své sošce do serdabu a naopak od něj ven. Buď, aby navštívila svět žijících a účastnila na obětinách, které mu byly přinášeny, nebo se vrátila na onen svět.

Obecné informace o výstavě

Ještě nikdy nebylo z Egypta do zahraničí zapůjčeno takové množství významných artefaktů jako právě na výstavu Sluneční králové. K vidění jsou unikátní exponáty z mnoha světových muzeí – z Egyptského muzea v Káhiře, z Velkého egyptského muzea v Gíze, z muzeí v Berlíně, Lipsku, Hannoveru, Heidelbergu, Hildesheimu a Frankfurtu nad Mohanem. Několik exponátů pochází i z nečekaných tuzemských zdrojů. Součástí výstavy jsou také předměty, které Národní muzeum získalo jako československý podíl na nálezech učiněných expedicí Univerzity Karlovy v Abúsíru. Na výstavě jsou vedle artefaktů využity i moderní audiovizuální technologie.

Slavnostní zahájení výstavy Sluneční králové proběhlo 31. srpna 2020. Původně měla trvat do 7. února 2021. S ohledem na protiepidemická opatření však tento jedinečný výstavní projekt mohl vidět jen omezený počet zájemců. Vedení Národního muzea proto vyjednalo prodloužení výstavy až do 6. června 2021. Na základě velkého zájmu veřejnosti došlo však v mezičase k ještě dalšímu jednání s Nejvyšší radou pro památky Egypta a dalšími zahraničními i tuzemskými zapůjčiteli o možnosti druhého prodloužení výstavy. Dohodu se nakonec podařilo uzavřít a výstava Sluneční králové je momentálně prodloužena až do konce září 2021.




›› Zpět

Nahoru