›› Začátek článku

Schluderpacher a Merell

Překvapivým zjištěním pro nás byl příbuzenský vztah mezi rodinou Karla Schluderpachera a rodem Merrellů (sic), pocházejících z tehdejší Haliče (dnes Ukrajina), konkrétně s rodinou Zdeňka (Zdislava) Merrella z pražského Smíchova, respektive z Královských Vinohrad. Tohoto muže, v té době smíchovského obchodníka, si v únoru roku 1902 ve vojenském kostele v Karlíně vzala Jena ze Schluderpacherů, nejstarší dcera Karla Schluderpachera (dědečka), tj. sestra Herbertova otce.






Zdeněk a Johanna Merellovi (i zde došlo k vývoji v zápisu jména) měli dva syny (Jan a Josef); oba se věnovali kněžské církevní kariéře a zůstali proto bezdětní. Veřejně známějším se v dospělosti stal Jan Merell. Skutečnost, že Jan a Josef Merellovi byli bratranci Herberta Loma, byla jedním z nečekaných zjištění našich rešerší, prováděných v rámci shromažďování podkladů pro připravovanou knihu.

Herbert Lom - rodokmen

Zmenšený náhled příbuzenských vztahů.
Vlevo dole Jan Merell, dole uprostřed Herbert Lom


Z kněze Jana Merella (1904–1986) se později stal významný český římskokatolický teolog. V druhé polovině třicátých let 20. století se stal celosvětově slavným, když v Paříži znovuobjevil papyrus z počátku 2. století, dnes označovaný jako Papyrus 4 (P4). Jedná se o jeden z nejstarších rukopisů s textem Lukášova evangelia. Pro badatele Bible jsou takové nálezy nesmírně cenné. Dokládají totiž, že biblický text se od svého vzniku do dnešní doby z hlediska obsahu prakticky nijak nezměnil a je tudíž historicky a obsahově autentický.

Později se Jan Merell věnoval vysokoškolské pedagogické dráze, byť během války přerušené. Pro neuposlechnutí zákazu a ilegální vysokoškolské přednášky byl nacisty dokonce vězněn v terezínské Malé pevnosti a také v koncentračním táboře Dachau. Po válce se vrátil na Karlovu univerzitu v Praze. Během období komunistických vlád se stal jednou z obětí problematického vztahu katolické církve a státu.[1]

Herbert Lom - Dr. Guillotin: Bádání excentrického vědce, který předběhl svou dobu
» Herbert Lom - životopis šéfinspektora Dreyfuse
» Koupit nyní

Rodiče, Zdeněk a Johanna Merellovi, zůstali vlivem aktivit svých synů bez vnuků. S některými členy početného rodu Schluderpacherů zůstávali v blízkém kontaktu. Nejblíže měli zřejmě k učitelce Anně Schluderpacherové. – Věkem a též jistou absencí dětí ve vyšším věku. Na stáří zůstávali bez dětí (vnoučat). Není zřejmě náhodou, že jsou všichni tři pohřbeni v jednom společném hrobě. Další rodinnou přízní bylo ubytování Marie Schluderpacherové (Herbertovy tety) u ThDr. Merella.

Hrob Schluderpacherová a Merell
Společný hrob na Vinohradském hřbitově. Stav v roce 2015

V případě zájmu o bližší informace můžete prozkoumat, jaký byl Skutečný život inspektora Dreyfuse. Pro jakékoliv individuální pátrání vám můžeme nabídnout naše placené rešeršní služby s více než dvacetiletou praxí.



[1] Jan Primus hodnotí Merellovu poválečnou kariéru ve své diplomové práci Jan Merell jako překladatel a biblista (2013) souhrnně takto: „Na jedné straně akademický hodnostář, který po zkušenostech z německých koncentračních táborů v sobě již nenašel odvahu a sílu razantně se vzepřít dalším totalitním praktikám a ve vztahu se státní mocí neustále balancoval na hraně servility, účastník 2. vatikánského koncilu, který, ač s odporem, přesto se stal autorem výrazně prorežimních hlášení, který platil svou daň totalitní moci i vynuceným členstvím v prorežimní organizaci duchovních – CMVKD. Na straně druhé ale také děkan fakulty, který ze všech sil bojoval za udržení maximální možné kvality výuky. Děkan fakulty, který sebemenší příležitost využíval k tomu, aby ji posunul dál nejen po stránce pedagogické, ale také vědecké a v neposlední řadě i materiální. Děkan fakulty, který dokázal fakultu uchránit před výraznějším vlivem kolaborujících struktur české katolické církve, když odmítal včlenit do pedagogického sboru školy jejich nejzkompromitovanější představitele.“

›› Úplný začátek článku







Nahoru